Sky Party 26.11.2004. Byl to velmi zajímavý den a noc. Byl úplněk - pátek. Když začínal večer a já se vracel domů, viděl jsem na západní straně oblohy u nás nad zámkem obrovské krvavé slunce. Jeho paprsky se jako plameny plazily po obzoru. A pak jsem ve stejný okamžik spatřil na východní straně neskutečně velký a krásný měsíc v úpl'ňku. Říká se, že právě v těchto chvílích se tvoří dějiny. Jsou to paradoxy. Na jedné straně ještě krásný západ slunce. Bílý den. Na druhé straně již nádherný měsíc, vznášející se nad východním obzorem jako obrovský létající talíř.V těchto chvílích, pokud jste alespoň trochu romantické duše, do vás vstupuje podivná síla a energie. Začínají se dít neskutečné věci :o)))))). Ten večer jsem hodně uvažoval o životě a o významu přátelství, lásky, práce a úspěchu v životě. Jsem člověk, který staví vždy lásku na první místo. Chápu lidi, kterým je práce nebo škola přednější než láska, ale já takový být neumím. Život přináší hromadu problémů a těžkých chvil a právě pokud člověk nalezne svou životní lásku, má se v životě o koho opřít. Když se bouře přežene, může zase on pomoci svému partnerovi. Těší se, až budou spolu, chtějí se milovat, být spolu šťastní a trávit svůj čas spolu tak, aby každý měl dostatek prostoru na svou práci, zájmy a koníčky. Mám dojem, jakoby to pro mladé lidi nebylo důležité - tenhle pocit a hlavně realita. Mají za sebou rodiče, kteří je drží v ochranné kleci, dávají jim všechno co potřebují a oni se nemusejí starat sami o sebe a tedy nevědí, co to znamená opravdová bolest, starosti, láska, pomoc, partnerství a z toho plynoucí svoboda a zodpovědnost. Těžko to pak vysvětlit. Mladý člověk již ani nikoho takového nepotřebuje - jen si užít, pomilovat, něco neupřímně navykládat, vydělat prachy a frrr zase k jinému partnerovi - hlavně aby nebyla nuda :o))))). Podle čeho tedy pozná člověk, že našel tu pravou lásku. Upřímného člověka, který jej miluje a váží si jej. Člověka, který nemá rád jen sám sebe a svou kariéru, nestydí se za svého partnera před svými přáteli a rodiči. Miluje, je upřímný, hraje fér a chce být s milovanou osobou. Když již si myslíte, že takovou osobu máte a přesto se takového člověka neustále ptáte na jeho pocity - abyste hráli fér a odpovědí jsou vám jasné věty: miluji Tě a pak přijde znenadání obrat - pak se člověk ptá: byla to opravdová láska? Říkali si, jak je jim dobře, milovali se, psali si, byli spolu. Najednou jsou naprosto cizí lidé, co si nerozumí. Úplně se odcizili. Hrají na sebe neupřímné hry a z velké lásky zbyly jen oči pro pláč - zlomená srdíčka a stoh krásných, báječných, leč bolestivých vzpomínek.Místo toho, aby se láska vrátila, protože se dále jistým podivným způsobem milují, zvítězila  pýcha - větší než jejich láska. Pak přichází nenávist, pohrdání, zlost, apatie. Láska se mění v nepřátelství. Pro člověka, který je teď najednou nucen žít v neskutečném osamění, bez lásky, v kterou věřil, jenž miluje i přes všechny nesnáze a nedorozumění - (tolerance sama že...) jsou to hrozná muka. Zažil si to již asi každý z nás. Všichni tři Ráďové a Rostíkové a snad každý člověk na této planetě. Význam toho: být spolu, milovat se, mít rád, vyznívá v bolesti a zoufalství již jen jako epitaf: užij si, měj sex s co nejvíce partnery, vybuduj kariéru, vydělej velké prachy, bav se, vezmi a odhoď. Doufám: existuje na světě dívka, která dokáže být upřímná a milovat, opravdu milovat. Takovou ženu hledá v skrytu duše každý muž. Všichni ti Rostíčkové, Ráďové, Honzíčkové, Vlkouškové a další. Mysleli jsme: našli jsme. Tak vzhůru do života přátelé :o)))))))))))).