5.7.2005 - Každý den je v mém životě symbolem neustávající změny. Každý den poznávám mnoho žen. Každý den studuji jejich životní příběhy, které mi vyprávějí. Ty příběhy jsou vždy svým způsobem stejné. Žádná žena není úplně šťastná a plně spokojená. Každá si prožila kdysi velké zklamání a to ji změnilo a posunulo v životě dále. Jen 10% z nich dokáže milovat a být upřímnými. Jen 5% z nich je věrných, má trvalé etické životní hodnoty (přece prý nebudou před ostatními vypadat hloupě), které také dodržuje, a… je ještě krásných :o). Často si pak člověk klade na základě všech těch zkušeností otázky o podstatě ženy a jejím směřování v současné době. Zdá se, že žena má jako hlavní cíl svého života: mít co největší počet milenců, triumfovat nad nimi svými manipulativními schopnostmi, a hlavně být co nejdéle krásná a žádoucí. Všechny ostatní tzv. „banální etické hodnoty“ prý patří do říše našich babiček. Přitom je velmi zajímavé zjištění, jak všechny tyto ženy touží po opravdové lásce. Jak přímo bytostně touží po svém princi, který jednoho dne přijede. Nicméně s přibývajícími léty a realitou svých životů poznávají neskutečnost takových snů. Žena po třicítce, čtyřicítce, padesátce. Je to smutné vidět ty kdysi tolik pyšné, energické a krásné stvoření, jak nyní poznávají, že také jejich čas postupně nadchází. A sebelepší plastický chirurg najednou nic nezmůže. Postupně vyhasínají jako ty svíčky v silném větru. Jak se říká: zatím je ještě na světě spravedlnost :o). Možná teprve pak přichází poznání, že ony tzv. „banální etické hodnoty“ mají v jejich životech také své nepostradatelné místo. Dodatek: Nedávno jsme s přáteli poznali jednu moc fajn dámu, kterou jsme uvedli do kruhu našeho společenstva. Tato žena patří mezi oněch pomyslných 5%, o kterých jsme si řekli výše. A právě proto, že má tak vytříbené životní hodnoty, je tak upřímná, krásná, přitažlivá, energická, bezelstná, přitom inteligentní, milá, a je si moc dobře vědoma své vlastní ceny, že bychom si tuto slečnu dokázali představit na místě ideální životní partnerky, tak přesto jsme si nakonec všichni zúčastnění uvědomili, že milujeme někoho jiného, a to i přesto, že naše životní hodnoty jsou tak shodně ideální. Přesto naše srdce patří jiným. Těm, kteří nás zraňují a my je přesto milujeme. Jaký to životní paradox :o)). Přeji všem báječné léto 2005 a ať se daří přátelé :o)))). Váš Rado Skydancer.:o))